675 malých korálků červených jako zlost

Žena má pocit, že se čas zpomaluje. Je to sice nepříjemné, ale zároveň to dává možnost pochopit, co má. Vzpomene si, jak vypadala její kamarádka, když před mnoha lety řekla „Slib, že si s ním nikdy nic nezačneš.” Jak coby patnáctiletá náhodou a tajně listovala v deníku své matky a jak ho rychle zaklapla, jako by se o něj spálila. Ptáci těžce máchají křídly. Měsíc je olejnatě rozmazaný, světlo v domě na konci louky má tvar ostře ohraničeného čtverce. Chtěla by sama sobě říct, že ten strach zase zmizí, jako skoro všechno.

V povídkách a románech Judith Hermann je zachyceno to, čeho si zpravidla čtenář nemusí ani všimnout, přestože je tím jeho život utvářen –⁠ detaily obyčejných věcí, prchavé okamžiky setkání s jinými lidmi, momenty bezděčných rozhodnutí k tomu, že v dané situaci zůstane pasivními. Text inscenace je koláží z autorčiny tvorby a její název odkazuje k vůbec první povídce ze sbírky Letní dům, později.

Copyright: S. Fischer Theater & Medien