Nacisté 26. března 1943 popravili českou dívku Marii Kudeříkovou, která nikdy nikoho neprozradila a naopak své krátké mládí obětovala skutečnému boji s odpornou mocí, která se chystala pozřít svět. O 47 let později, v roce 1990, byla pamětní deska připomínající odvahu stejné dívky odmontována a skryta do městského depozitu. Co to vypovídá o společnosti? Diváci prozkoumají široké konsekvence této události. Projekt je možná i sebeterapií pro samotné tvůrce, aby lidé nezůstali lhostejní. Emocionální rekonstrukce, retrospekce, s využitím syntetického jevištního tvaru. Dětství, rodina, láska, oběť, smrt – odkaz. Ztráta paměti. Zapomnění.
Setkání umělců tří generací, kteří se pokusí rezonovat v časoprostoru a upozornit na to, jak nebezpečné je primitivní zjednodušování reality bez znalostí souvislostí. Ve středu dění ale zůstává nepochopitelně odhodlaná, vzdělaná dívka, která vrhá veškeré své duchovní i fyzické síly do reálného boje. Kde se v ní ta síla vzala? Co musela obětovat? Jak to, že toho byla schopna? Inscenace jde ale ve svém hledání dál ptá se, co se děje se současnou společností, která se opět dostává do stavu, kdy je schopna jednostranně vykládat minulost ve svůj prospěch. Nezpůsobuje hysterické odmítání minulosti stejné cenzorské praktiky, jakých se dopouštěli odsuzované režimy? Kdyby Marie K. žila dnes, co by si o lidech myslela? Kým by byla Marie K. dnes? Inscenace se nechává inspirovat úryvky ze skutečných dopisů Marie K., které tajně psala v nacistickém vězení v době, kdy několik měsíců čekala na svou popravu.
Představení je vhodné pro diváky od 12 let.