Adamova jablka

Převychová farář neonacistu, nebo neonacista faráře?

Velmi černá komedie pracuje s nezaměnitelnou severskou poetikou, a to jak v originalitě situací, krystalické dramatice, tak v archetypální symbolice střetu dobra se zlem, bolestného sebepoznání a v provokativní anarchii žánrů.

Farář Ivan ve všem vidí jen to dobré a nepochybuje, že Bůh stojí při něm. Proto pro něho není problém na své faře poskytnout útočiště pro osoby ve výkonu alternativního trestu i osoby hledající čistě oporu a útěchu. Sejde se tu velmi svérázná společnost: spravedlnosti se domáhající terorista, těhotná alkoholička, obtloustlý kleptoman. Záhy navíc přijíždí další obyvatel – neonacista Adam. Na něj však Ivanovy promluvy neplatí. Něco tu nesedí a nejsou to jen podivná pravidla, která v mikrosvětě fary vládnou. Ivan totiž mnohé skutečnosti překrucuje zřejmě proto, aby sám mohl vůbec ustát tíhu vlastního osudu. A Adam se rozhodne, že faráře donutí přiznat si pravý stav věcí – uvidět zlo a připustit, že ten, kdo po Ivanovi jde, není Satan, ale Bůh sám.