Je to tak jednoduché: vyvolat v tom člověku pocity úzkosti, obklopit ho zprávami, které do sebe zapadají a dá se z nich vyvodit jediný logický závěr: „Musíš utéct, jinak...“ Pak ho stačí vzít za ruku a on se nechá vést kamkoli. A jak rád! Dokonce za to ochotně zaplatí.“ – Vladimír Minařík
Jaro roku 1948: Komunistická strana Československa převzala kontrolu nad zemí a začíná se vypořádávat s politickými protivníky a opozičníky. Státní bezpečnost pro tyto účely rozjíždí takzvanou akci Kámen. Osoby podezřelé z protirežimního smýšlení dostávají opakovaně echa, že jim hrozí nebezpečí; nakonec přijde i nabídka pomoci s útěkem. Když se rozhodnou utéct, převaděči je vedou příhraničním územím, samozřejmě v noci. Dojdou k dokonale zařízenému srubu. Od příslušníků této západní základny dostanou cigarety, whisky a švýcarskou čokoládu. Ochotně vypovídají o svých přátelích, pomocnících, rodinách: doufají, že jim příslušníci hraniční stráže tím spíš pomohou utéct. Podepíší protokol z výslechu a pohraničníci je pošlou dál na západ, k vymodlené hranici. To všechno je ale falešné; chytili se do léčky. Pohraničníci jsou ve skutečnosti příslušníky StB. Běženci jsou o pouhých pár metrů dál zatčeni.
Režisér Florian Fischer věnuje svou dokumentární inscenaci české poválečné historii a zkoumání strategií tajné policie. Jak skutečná je fikce, jak smyšlená je realita? Komu můžete věřit, a komu ne?
Představení vzniklo s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.