Inscenace autorky Mariany Fonsecy je téměř celá založená na obraze a pohybu. Zdůrazňuje naléhavost vidiny budoucnosti, kde ženství není synonymem podřadné sociální identity. Hlavní roli vytváří samotná autorka. Prostřednictvím různých uměleckých jazyků zkoumá své alter-ego. Odmítá sama sebe devalvovat jako Ženu, která je obětí toxických a násilných vztahů.