V hledání sounáležitosti, toho, co dává životu rovnováhu, v hledání posvátné události, něčeho jedinečného, silného a intenzivního. Něčeho, co odkrývá pravdu, právě tam se objevuje aurora. Aurora črtá horizont, který odděluje nebe od země. Pokaždé, když zapadá slunce, nastává posvátný okamžik. Slunce vychází na oblohu a zase zapadá. Znovu a znovu, každý den.
Aurora je taneční dílo, hypnotický a meditativní zážitek, ve kterém si dvě tanečnice představují, jak se jejich rytmus spojuje s řádem vesmíru. Aurora je o poutu, o jeho křehkosti a síle, kterou jednotlivá setkání nabývají ve vztahu k něčemu většímu. Aurora je akt víry: je to dynamika, která působí, která vyvolává napětí, dává oporu, doprovází, proměňuje, a tak i očišťuje.