Benátské klep(n)y

Pomluva, polopravda, lež. Dnes aktuálnější než kdykoli před tím. S rozvojem sítí a mediálního prostoru, včetně zrání umělé inteligence, nabývá záměrný obrat tímto směrem hrozivých celospolečenských podob. Čemu bude jedinec v takové atmosféře věřit? Čeho se držet? Už žádné jistoty, žádná pevná půda – pouze pocit chodce bažinou?

Carlo Goldoni rozuměl lidským slabostem a rozuměl divadlu komedie. Kromě mnoha jiných (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně, Mirandolina atd.) napsal hru Žvanivé ženy, nebo též Treperendy.

Divadlo Jana Kašky pro ni zvolilo název Benátské klep(n)y. Goldoni v této komedii z dnešního pohledu mistrně odhaluje metodu, jakým se dezinformace šíří. V jeho době z úst do úst, dnes z mailu na desítky dalších mailů. Co u Goldoniho platí pro oblast tří ulic, dnes se roztrousí do tisíců adres tisíců měst a tisíců hlav. Není třeba věšet hlavu. Situace je vážná, ale není beznadějná. A smát se nebolí. Naopak. Smích jako pojistný ventil dokáže přetlak, který hrozí zadušením, redukovat. Zhluboka se nadechnout a bavit se. Ať ty dvě ozdravné hodinky stojí za to.

Děje se v Benátkách v polovině XVIII. století (?).