Bílá Voda

Každá ideologie zkrátka hovoří jazykem, který si sama vytvořila.

Bílá Voda – vesnice v horách, kam po léta proudily zástupy věřících vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí frustrovaná a nešťastná Lena Lagnerová, aby utekla před svou minulostí. Ujme se jí několik svérázných řádových sester, v čele s řeholnicí Evaristou. Lena, probírající se zaprášenými písemnostmi kláštera, brzy zjišťuje, že démoni obcházející minulost místních jeptišek nezmizeli a jsou součástí i jejího vlastního osudu. Nejtěžší bitvu totiž musí svést člověk na vlastním poli… Nejnovější román spisovatelky Kateřiny Tučkové, jejíž kniha Žítkovské bohyně patří k nejúspěšnějším českým knihám současnosti, vypráví o zatím nepříliš tematizovaném úseku českých dějin, historii ženských řeholních řádů za komunistické totality a místu žen v katolické církvi.

Říká se, že jsme nejateističtějším národem na světě, dokonce jen asi třetina obyvatel našeho státu se přiznává k nějakému vyznání. Jedno procento Čechů tvoří dokonce „uvědomělí ateisté odmítající existenci Boha, o němž něco vědí“. A – ano, nedostatek víry v Boha nám často nahrazuje spíš víra v různé ideje. Ostatně, kolik lidí by ani dnes nemělo problém udělat rázný konec s institucí, která je zodpovědná za inkvizici, křížové výpravy a náboženské války? Jsou ale bojovníci proti Evaristě fanatiky, kteří dostali příležitost realizovat své sadistické sklony, anebo to dělají v dobré víře, že ze světa udělají lepší, bezpečnější, svobodnější a šťastnější místo?

Slovenský dramatik Daniel Majling říká, že každá ideologie zkrátka hovoří jazykem, který si sama vytvořila – a tomu chce přizpůsobit i svoji divadelní adaptaci. 

Režie: Michal Vajdička

Dramatizace: Daniel Majling

Dramaturgie: Ilona Smejkalová

Scéna: Pavol Andraško

Kostýmy: Katarína Hollá