Pocta Ivanu Blatnému
Poetické představení Blatný pracuje v první linii s textem samotných básní Blatného, prózou či esejemi, tedy mluveným slovem jako prostředkem sdílení emocí, pocitů, evokace obrazů. Pomyslný tvůrčí kruh tvoří tři složky – slovo –hudba – pohyb a jejich vzájemné inspirace. Jak pohyb reaguje na text, jak hudba reaguje na pohyb či text. Tvůrčí proces využíval improvizace pohybu na text a obráceně. Hudební složka je zastoupena v menší části kompozicemi básníkova bratrance skladatele Pavla Blatného, který shodou náhod již „zhudebnil knihu“ Jiřího Muchy Podivné lásky. Jedná se tu o další pojítko mezi dvěma částmi, možná náhodné, ale zcela zjevné. Skladatel František Chaloupka kompozičně pracoval s texty Ivana Blatného. Tanečník pohybově vychází z textu a až následně zasazují pohyb do hudby či pouze „vedle ní“. Kus o Blatném má několik částí, které chronologicky nepopisují život básníka, ale spíše vytvářejí nové umělecké výpovědi k tomuto tématu. Jde o nový inscenační přístup s cílem multižánrovosti a uměleckého dialogu. Snahou je pokusit se aplikovat tvůrčí postupy jednotlivých uměleckých odvětví (divadlo, tanec, hudba, kompozice) do odlišné žánrové sféry. Navzájem poznávat a inspirovat. Účinkují Robert Mikluš, herec Národního divadla v Praze, a Martin Dvořák, taneční chameleon s letitou mezinárodní působností.
„Umění není žádný doplněk života, nejsou to poznámky na jeho okraj. Obejde se bez starosti o svou úlohu. Je prostě zde, skutečnost rovnocenná životu, nepochopitelné jako on, obklopené stejnými temnotami, a přináší nám okamžiky uvolnění i tehdy, když se nesnaží v bezbřehém moři tmy a nevysvětlitelnosti rozsvěcovat světla tzv. jistot.“