Dvě ženy, obě tanečnice, obě stejně staré, prý velmi fyzicky podobné. Nejprve o sobě nemají ani tušení, možná jen věděly, že každý má někde svého společníka, nebo dokonce dvojče. Je možné hledat odpovědi skrze druhého člověka? Co nás nutí identifikovat se a spojovat se s ostatními i se sebou samými?
Tereza Ondrová a Francesca Foscarini na cestě mezi dokumentem a intimní výpovědí, vlastním tělem a osobní zkušeností. Ve společné tvorbě se dotýkají řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost, zranitelnost a v neposlední řadě přijímají stav, ve kterém se momentálně nachází živé umění. A přestože se tyto dvě ženy neznají, mohou sdílet emocionální pouto, které přesahuje geografii?