Carpe Diem Ad Rivum

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky. Rčení pochází od starořeckého filozofa Herakleita. Smysl je jasný. Řeka se neustále mění a na toho, který do ní vstupuje, se valí stále nové vlny. Mění se i člověk, který do řeky vstupuje. Mění ho dobré i špatné životní zkušenosti.

Řeka je dávný filosofický příměr pro běh života, ve kterém vše plyne, vše je pomíjivé, nic není zaručeno. Protéká nám mezi prsty jako čas. Stále se mění, jako se měníme my sami. Co se stane, když se zastavíme a začneme vnímat dravý proud života kolem nás? I na rušném náměstí se můžeme cítit jako uprostřed řeky, která teče kolem nás. Může proudit ale i z našeho srdce anebo potají tiše bublat někde hluboko pod námi. A jaká řeka poteče zítra? Neptej se... žij dnes, aneb Carpe diem, jak říkali staří Římané. 

Inspirací pro umělecké zpracování zahájení festivalu Kult se stal Klíšský potok, který postupně začal mizet koncem 70. let 19. století a s přestávkami trval až do konce 20. let ve 20. století. Jak popisuje Helena Borská ve své knize Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí - potok teče ve zlomu zemské kůry. U stadionu vtéká do štoly, kterou je veden souběžně s Masarykovou ulicí nebo místy i pod ní. Protéká Spolchemií a za podchodem pod tratí u západního nádraží se vlévá do Bíliny.

Režie: Radim Vizváry