Sugestivní pohybová instalace odkazující k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen.
Za dlouhých nocí se v okolí Marrákeše pravidelně odehrávaly rituály Isawa a Hmadcha, které monotónními repeticemi rytmických vzorců za zvuku bubnů přiváděly účastníky do transu. Jde o dávné dědictví, které komunitu spojovalo v hlubokých rovinách podvědomí a přinášelo pocit sounáležitosti, bezpečí a radosti. Inspirována dětskými zážitky, historií, pozorováním přírody a přesvědčením, že kultura její země se dá vnímat tělesně a přímo srdcem, vytvořila Bouchra Ouizguen půlhodinovou performanci, kterou uvádí mimo komfort divadla – ve veřejných prostorech, výstavních halách, galeriích.
Dav černě oděných žen se pohybuje tiše prostorem až do chvíle, kdy jejich potlačované výkřiky a gradující záškuby těl vyvolají iluzi, že čas a prostor zmizely. Jsou jako hejno vran, z nichž ovšem choreografka snímá negativní konotace, které těmto ptákům přisuzuje západní kultura. Pro ni jsou vrány vysoce inteligentní stvoření se sofistikovanou společenskou strukturou a vyspělou vnitřní komunikací. V perské literatuře 9. až 12. století, o niž se Ouizguen také zajímá, zase objevuje společenský respekt k nespoutaným a svým způsobem moudrým projevům šílenců či k chování senzitivních a nekonvenčních žen.
Dílo bylo poprvé uvedeno před marrákešským vlakovým nádražím v roce 2014 během bienále současného umění, a to jako jednorázové představení. Díky úspěchu premiéry se poté objevilo i v dalších zemích – ve Velké Británii (Tate Modern), ve Francii (Centre Georges Pompidou), v Belgii, Německu, Libanonu či v USA.
Jazykově bezbariérové.