HornyBach
Nahá pravda o kapele, která se nevymkla průměru.
Dekkadancers v režii Štěpána Benyovszkého přinášejí tanečně-hudební zpěvohru o nepřekonatelném vábení hudby, lásky, alkoholu a psychotropních látek.
Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně.
Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: „Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.“
Nahá pravda o kapele, která se nevymkla průměru.
Dekkadancers v režii Štěpána Benyovszkého přinášejí tanečně-hudební zpěvohru o nepřekonatelném vábení hudby, lásky, alkoholu a psychotropních látek.
Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně.
Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: „Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.“