Deník 1974–1989

Deník 1974–1989

St 9. června 20.00
Vila Štvanice, Dům č. p. 858 - Ostrov Štvanice, Praha
Drama

Divadelní adaptace posledních deníků Pavla Juráčka, režiséra a scénáristy české filmové nové vlny, které mapují jeho rozháraný život po zákazu tvorby a vyhazovu z barrandovských studií po roce 1968, dobu setrvalého tlaku ministerstva vnitra po podepsání Charty 77 i nucenou emigraci do Mnichova a návrat zpět do vlasti bez možnosti tvořit a pracovat.

Existencialistický čtyřportrét chorobného psavce, neustále o sobě pochybujícího a sebezpytujícího génia, jehož talent, fantazii a vůli k životu dusí příkazy, zákazy, cenzura, diktovaný vkus, nucená emigrace do cizího světa a vlastní lenost a rezignace. Ve světě normalizovaného Československa ani ve světě západoevropské metropole není Juráček schopen se zorientovat a uplatnit. Inscenace je výpovědí člověka, který zaplál a shořel na vrcholu sil.

Ve chvíli světové slávy, ve chvíli, kdy natočil náročný velkofilm Případ pro začínajícího kata, do kterého investoval veškerou tvůrčí energii, ve chvíli, kdy se znovu oženil a narodil se mu syn, přijely tanky a život skončil. Začal pustnout, docházely mu vydělané peníze, vztahy se rozpadaly a malá naděje, že v emigraci začne svobodně psát se záhy rozplynula. Jednak proto, že chtěl zkrátka tvořit doma a jednak proto, že měl vysoké nároky na sebe sama a nemístné nároky na své spolupracovníky a zadavatele. Nedokázal se naučit řeč a adaptovat se v novém prostředí. Příběh Pavla Juráčka je také příspěvkem k příběhům českých emigrantů a jejich obtíží mimo vlast.

Jediné, co Juráčkovi zůstalo, byly ženy, které dokázal jako „bývalý playboy z Violy“ svést i ve stavu nejhlubší krize a chudoby, a které měly tendenci jej zachraňovat, samozřejmě marně. Naštěstí si Juráček den co den psal obsáhlý, pregnantně formulovaný deník, který byl v době společenské izolace jeho nejlepším přítelem, svědkem duševní temnoty a stavu společnosti. Málokteré dílo tak nemilosrdně vypráví o životním krachu, bez katarze, ale zato s notnou dávkou černočerné ironie.

Červené sešity navazují na inscenaci ranějších Juráčkových zápisků Deník 1959 – 1974, premiérovanou Tygrem v tísni v roce 2012.