Dior v Moskvě

Lidské tělo je místem, v němž se prolíná tradice, komunikace a autenticita. Tělo naslouchá příběhům a ty pak (pře)vypráví dál. Přetváří tak svoji identitu v kontextu daného místa a času. Podíváme-li se zpět do minulosti, proměny ženské identity legitimizoval společensko-ekonomický vývoj. Zabýváme se především rolí sovětské ženy a plejádou rolí ženy post-sovětské. Samotný výzkum a zároveň i dramaturgická linie představení vychází z práce Anety Pavlenko Společenskoekonomické podmínky a konstrukce diskursu ženských identit v post-sovětských zemích (2002). Dalšími výzkumnými zdroji byly rozhovory s litevskými a českými ženami, kterým bylo v období pádu Železné opony mezi třiceti a čtyřiceti lety. V představení se zabýváme otázkami ženské identity. Jakou identitu má post-sovětská žena v současnosti? Existuje identita post-sovětské ženy i ve druhé a třetí generaci? Zachovala se specifická identita post-sovětské ženy i v éře globalizace? A pokud ano – jak se s ní vyrovnáváme? Zaměřily jsme se i na “dědictví” post-sovětského myšlení v naší generaci a pokusily jsme se zachytit rysy “východní mentality” v běžném životě. Součástí našeho výzkumu je i genderová identita sama o sobě. Lze říci, že existují podstatné rozdíly mezi těly žen z Východu a Západu a že jsou výraznější než podobné rozdíly u těl mužských. Na základě tohoto předpokladu pak zkoumáme, jakým způsobem kontextualizujeme genderové role i gender samotný ještě dvě dekády po pádu železné opony.