Vystavím sebe na blýskavém povrchu, aby se mě dotknul odraz dojmu, který ze mě máš. Leskne se ve mně touha před tebou uklouznout a začít se nevhodně smát. Vyzýváme nejistotu na souboj a trapnosti dáváme zelenou. Myslíme to smrtelně vážně, „real deal baby“, ale kdy už si budeme moct oddychnout?
Idea projektu a výsledného díla se objevila při jednom z uměleckých setkání Ulov realitu, které pořádá uskupení Pulsar a kde se vůbec poprvé potkaly autorky choreografie Jitka Čechová a Tereza Lenerová. Pro jejich tvůrčí práci byly vytvořeny podmínky a prostor, kdy spolu testovaly hranice a meze toho, co je únosné na scéně, jak pro ně osobně, tak pro diváka. Paradoxní situace, kdy divák „není“ a neví se, jaký bude, až znovu přijde do divadla, občas způsobovala totální odtrženost. Často šlo o hru, ve které chybí protihráč.