Dům kultury a únavy

Dům kultury a únavy

Pá 20. srpna 12.00 — So 21. srpna
HaDivadlo, Poštovská 8d, Brno
Alternativní

„Dům kultury a únavy“ je společným projektem HaDivadla a platformy Terén. Tato družba v podobě dvoudenní události v čase divadelních prázdnin ohledává nové možné role kulturní instituce vylamující se ze své úzké umělecké specializace. Výroční projekt vytváří dočasný prostor pro společné trávení času, ve kterém je možné estetickými i mimoestetickými perspektivami svobodně nahlížet nové potenciální zdroje utopického myšlení.

Kurátory prvního ročníku jsou výtvarná umělkyně Katarína Hládeková a sociolog Vojtěch Pecka. Jejich program nabízí společné setkání umělecké, sociologické, politologické či klimatologické scény a široké veřejnosti sevřené snahou hledat nové formy trávení volného času v době klimatického rozvratu. Dům kultury a únavy je možné navštívit kdykoli v průběhu dvou dnů jeho trvání, volně přicházet a odcházet, účastnit se programu i nedělat nic.

Volný čas jako by v lockdownové realitě splynul s časem pracovním. Obojí charakterizuje výkonnost a řízenost. I před pandemií se volný čas stával více výkonem než uvolněním. Volno, které je potřeba především zaplnit a prožít aktivně ve snaze nevypadnout z rytmu pozdního kapitalismu a živé tvorby své jedinečné identity.

Když mluvíme o aktivismu a společenské změně, je právě volný čas a jeho potenciálně subverzivní prázdnota prostorem pro jinakost, která v našem světě mizí pod přívalem logiky produkce. Volný čas může být naším prostorem pro alternativní uvažování. Jaké formy kolektivního bytí nabízí čas (post)pandemické budoucnosti? Jak se vrátit k volnému času trávenému s druhými lidmi a co od něj očekávat? Jak (ne)plánovat? Jak hledat společně radost a energii pro utopické uvažování?

Klimatická krize, kterou virová odbočka dočasně vytlačila ze zájmu, nijak neustoupila. Vyvstává nutnost uvědomit si dopad změn a turbulentní globalizační reality na prožívání, psychologii i trávení každodenních chvil. Z utopie trvalého pokroku se pro mnohé stala noční můra a řada hlasů se obává planetárního vyhlazení. Jiná možná cesta je přesunout pozornost k obnově, odolnosti, adaptaci – jak osobní, emocionální, tak kolektivní, ekosystémové.