Syn staré matky Julián se vrací z vojny, aby znovu vstoupil do vztahu se svou snoubenkou Justýnou. Na takto jednoduchém ději se odehrává dusivé drama o útisku, tyranství a snaze o vlastní obranu, mezi lidmi, kteří jsou prokleti poutem rodinného vztahu. Nemožnost, přes veškerou životní zkušenost a znalosti, změnit směřování tohoto dystopického vztahu, přenáší diváka do prostředí, kde úsměv nikdy neprotrhne jakousi dusivou atmosféru – věčnou kulisu bytí.
Hra Dusík představuje Obaldiu jako humoristu sžíravého černého humoru, zahrnujícího i celou škálu odlišných mezipoloh a nejrůznějších odstínů. Obaldiova humorná poloha má však i velmi citelné dramatické kontury.