ec dysis crisis, mami

Ec dysis crisis, mami. Vím, že tomu nerozumíš. Já popravdě taky ne. Kdybychom měli jedním slovem popsat stav, ve kterém se nacházíme, spousta z nás by zvolila slovo krize. Není ale nakonec každá doba tak trochu kritická? A je krize skutečně krizí, i pokud se stane normou? Žijeme na hraně, nebo daleko za ní? Dokáže rozklad diváckého zážitku zrcadlit rozklad, ve kterém existujeme? Lze divadelním jazykem uchopit skutečnost, která je běžným způsobem neuchopitelná? Inscenace ec dysis crisis, mami ohledává situace krize, svou otevřenou formou rozostřuje jednotné pole divácké pozornosti a pokouší se asociativním jazykem komunikovat osobní i společenské hraniční stavy. Zkoumá limity srozumitelnosti nejrůznějších reflexí skutečnosti a hledá východiska skrze nesrozumitelnost. Pracuje s formátem osobní výpovědi jako reakcí na společenské fenomény. Opouští smysluplný jazyk ve snaze opět najít smysl. Dekonstruuje své vlastní tematické základy ve snaze si je skutečně přivlastnit.