Do jaké míry jsme schopni používat racionální uvažování v kritických situacích, kdy je celá společnost a s ní celé státy vystaveny nebezpečí života a katastrofě? Do jaké míry umíme reflektovat vlastní jednání na škále od tupé poslušnosti vůdců k individuálnímu jednání a odpovědnosti?
V květnu uplyne 60 let od chvíle, kdy agenti izraelské tajné služby Mosad unesli z Argentiny Adolfa Eichmanna, nacistu, který měl za války ve svém referátu takzvané konečné řešení židovské otázky. Rok nato, v dubnu 1961, s ním v Jeruzalémě začal soud, jemuž byla přítomna i filozofka Hannah Arendtová. O dva roky později vyšla její kniha Eichmann v Jeruzalémě: „Připustil jste, že zločin, který byl za Druhé světové války spáchán na židovském národě, je největším zločinem v dosavadní historii lidstva, a přiznal jste v něm svou úlohu. Ale zároveň jste řekl, že jste nikdy nejednal z nízkých pohnutek, že jste nikdy neměl seběmenší sklon někoho zabít, že není pravda, že byste někdy Židy nenáviděl; že jste ale nemohl jinak, a necítíte se tedy vinen.“
Inscenace vznikla ve spolupráci s festivalem Meeting Brno a Rakouským institutem.