Erben: Sny

V inscenaci Erben:Sny pokračují Handa Gote ve zkoumání evropské imaginativní tradice a lokálních inspiračních zdrojů. Vycházejí z krátkého textu K. J. Erbena, ve kterém popisuje své sny, a z některých dalších textů českého romantismu. Téměř nic z toho však v představení nezazní. Jevištní zpracování je do jisté míry ovlivněno japonským tradičním divadlem Nó. Nikoli však jeho estetikou, ale mnohem spíše jeho filozofií, postupy a přístupy k řešení situace na jevišti: filozofie Nó slouží jako východisko k úvahám o zastavení (ma), stylizaci a zjednodušování. „Pohybující se sochy“, tak kdysi označil tento typ divadla malíř Paul Klee. Erben: Sny se také inspiruje lidovým divadlem, folklorními tradicemi či vesnickým ochotnickým divadlem. Typické masopustní figury zde ožívají v neobvyklých souvislostech. Technologie jsou v představení redukovány na několik bazálních prvků: mikrofon, mechanický gramofon, jednoduchý projektor se skleněnými negativy. Podobně jako v jiných svých inscenacích klade skupina důraz na „rukodělnost“. Ruční práce je východisko, k němuž se autorská skupina opakovaně vrací a rozvíjí je. Vedle lidových inspirací Handa Gote sahají také k surrealistické imaginaci filmů Alejandra Jodorowského.