Hudebně-dramatické dílo vzniká spoluprací klavíristy Jevgenije Kissina, který je autorem hudby, s režisérkou Mariannou Arzumanovou, která je spolu s Igorem Šebem tvůrkyní scénáře. Libreto pochází z pera amerického jidišisty Borise Sandlera.
Hra Gramofon filosoficky propojuje pravdivý příběh o vztahu vězeňkyně a dozorce z koncentračního tábora s dějem dětské pohádky o poznání abecedy jidiš. Nové originální dílo spojující činohru, hudební a nonverbální divadlo nabízí divákovi jedinečný pohled na lidskou bytost procházející holokaustem.
Tématem představení je duchovní život člověka, jeho vnitřní síla a vždy existující možnost volby, a to i v nesnesitelných životních podmínkách, absolutním ponížení, utrpení a situaci totální fyzické nesvobody.
Autory představení inspirovaly myšlenky známého psychiatra a zakladatele existenciální analýzy a logoterapie Viktora Emila Frankla, který sám přežil několik koncentračních táborů včetně Osvětimi. Frankl díky svým krutým zkušenostem potvrdil svoji hypotézu, že hlavní potřebou člověka pro přežití je velmi konkrétní cíl, a to velmi konkrétní cíl, jinými slovy „mít pro co žít“. Sám Frankl si ve chvíli největšího zoufalství v koncentračním táboře představil, jak přednáší vše, co zažívá a pozoruje, svým studentům na katedře Vídeňské univerzity. Jeho utrpení tak získalo smysl a jasný cíl – přežít, aby mohl předat svou zkušenost.
Právě tak v představení Gramofon hlavní ženská postava ve chvílích největšího strádání utíká v myšlenkách do svého světa a představuje si, jak svému dítěti, se kterým se musela rozloučit, vypráví pohádku. „Džungle" koncentračního tábora se v pohádce mění v džungli roztomilých zvířátek, která se chovají lidsky. Vězni, kterým v realitě tábora zbyla jen čísla, v pohádce získávají písmenka, jména a sny, jež se plní. Všechny písně znějící v jazyce jidiš jsou volně umělecky přeloženy v rámci děje.