Jaké příběhy se skrývají v kavárně? O čem si povídáte u kafe a o čem u vína?
„Je to pořád nějakej běh někam. To je na tom to nejhorší. Každý ráno jdete někam vy. Každej ten úkol, kterej musíte udělat, je váš. Každý odpoledne nebo večer ji uspáváte vy a vždycky jenom vy,“ svěřuje se Lenka.
„A oni mi na to řeknou lidi: ‚No to já nechápu, to bych se zabila.‘ A já řeknu: ‚No vidíš to, a já u toho stihnu ještě vychovat dvě děti,‘“ doplňuje Zuzka.
Dokumentární inscenace odkrývající téma samoživitelství z perspektivy dívek, žen, dcer a matek.
Kavárna jako místo prvního rande, místo schůzky s rozvodovým právníkem, místo rozchodu, místo, kde děti pijí limonádu a dospělí flat white, místo setkání přátel i neznámých. Místo, kde se lidé potřebují svěřit. Příběhy od vedlejšího stolu. Za barem stojí idol, kterého si někdo v pubertě vysnil, kterému věřil, a který je opustil. Podává se ochutnávka rozpadu perfektní rodiny.
Nový umělecký projekt v produkci Vzletu pod záštitou Marty Ljubkové a Petra Prokopa. Při přípravě tohoto dlouhodobého projektu vyšli z pojmu „slepé skvrny“, který použil ve své stejnojmenné knize sociolog Daniel Prokop. Myslel tím ta místa ve společnosti, o nichž se neví – prehlížejí se, protože nejsou na první pohled patrná. Z těchto míst pak nejčastěji vzlínají smutek a frustrace. Tvůrci vzali toto spojení a použili je volně – hledají, jaké nezmapované komunity se nacházejí kolem. Pro tento projekt oslovili studentky a studenty a čerstvé absolventy a absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky působí, a nabídli jim, ať k němu přistoupí zcela tvůrčím způsobem. Nejde o vytváření dalších a dalších inscenací, ale spíše o jakýsi výzkum uměními – může vzniknout jevištní tvar, ale může vzniknout i film, instalace, video či performativní procházka.