Hukot času

„Nedokázal žít sám se sebou. Pouhá fráze, ale naprosto přesná. Vlastní já pod tlakem moci praská a štěpí se na dva kusy. Veřejný zbabělec žije se soukromým hrdinou. Nebo naopak. Jenže představa člověka rozštěpená kalačem ve dví je až příliš prostá.“

Autorská adaptace fiktivního životopisu Dimitrije Šostakoviče, který prožil prakticky celý život v sovětském Rusku. Za Stalinova režimu byl perzekuován, protože jeho hudba neodpovídala pro svůj formalismus požadavkům státní propagandy. Po odhalení Stalinova kultu byl zase tlačen k tomu, aby se státní mocí spolupracoval.

Jaké možnosti má člověk, bytostně přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zároveň si zachovat svou tvář – aspoň před sebou? Jaký smysl má umělecká tvorba ve společnosti, ve které nelze mluvit pravdu? Jaké zápasy s vlastním svědomím musí vést a může tento souboj generovat nějakého vítěze?