Krvavá svatba

Krvavá svatba

Čt 12. listopadu 2020 19.30
Studio DK, Nekvasilova 625/2, Praha
Drama
F. G. Lorca byl významný španělský básník a dramatik, narozený 5. 7. 1898, zastřelen fašistickou falangou na úsvitě 19. 8. 1936. Lorca pocházel z Fuente Vaqueros, městečka v blízkosti Granady, a jeho tvorba byla tedy zákonitě sycena domácí literární tradicí. Hlavním inspiračním zdrojem této tradice byla lidová kultura Andalusie, ve které se mísily jak vlivy maurské, tak vlivy cikánské a mnohé další. Lorca však byl zároveň tvůrce, který přijímal aktivně vlivy soudobých evropských avantgardních směrů, jeho oči se na přelomu 20. a 30. let upíraly k Paříži, kde se právě usídlily kubismus, dadaismus, surrealismus... Studium a vliv těchto nových uměleckých směrů dovolily pak posunout Lorcovi jeho tvorbu přes hranice provincie a folklóru.
Krvavá svatba patří ke třem nejvýznamnějším a nejhranějším dílům autora (dále Yerma a Dům Bernardy Albové). Je zvláštní svou formou, která mísí dramatické dialogy s poetickými obrazy, písněmi.
Hlavním tématem Krvavé svatby je střed tradované a se zaťatými zuby udržované tradice obce a společnosti jako takové a možnosti či nemožnosti chovat se v těchto podmínkách svobodně, vzbouřit se či překročit hranice tohoto řádu. Hlavní otázkou zůstává, jaká je cena tohoto překročení.
Půdorys nerealizovaných či realizovaných svateb, půdorys uskutečněné či neuskutečněné lásky, rodové nenávisti dává vyniknout jednotlivým dramatickým postavám, které jsou vystavěny s neobyčejnou schopností psychologické kresby vnitřního světa a s obrovskou emocionální naplněností. Dávají tak šanci herci prozkoumat široké hlubiny těchto postav, jejichž život je vnějškově velmi prostý, jsou to obyčejní venkované ze zapadlých vsí, zapadlých krajů španělské vrchoviny. Existenciální vyhraněnost, to je to, co nás láká, co nám dává příležitost vrstevnatě interpretovat život; verše, písně jsou pak záminkou poetizace této skutečnosti.
Tato absolventská inscenace se pokusí o přísnou tematizaci, fyzickou, taneční a hudební stylizaci tendující k poetickému obrazu, jehož jádrem je úporný konflikt, tragičnost osudů postav vpravdě antického rozměru.