Kujme pikle

V noci za barem to dneska páchlo potem. 14 hodin, 135 Kč za hodinu. Když jsem odcházela, nebyla jsem schopná mluvit. Jen jsem šla, jak naprogramovaná. Regál. Energy drink. Tyčinka. Kapsa. Ne kvůli adrenalinu. Ale kvůli pomstě. Pomstě za to, že mi kvůli mojí vysněný škole, která stojí za hovno, nedaj normální brigádu. Pomsta za to, že se musím každej den rozhodovat, mezi základníma potřebama. Nikdy jsem si nemyslela, že budu ta holka, co krade… Ale teď jsem tu. 130,- Kč do konce měsíce.

Krádež jako politický akt. Pomsta za ukradenou důstojnost, sny, budoucnost. Co je avokádo zvážené na samoobslužné pokladně jako brambory proti uměle udržovaným krizím za účelem zisku? Proti byznysu se smrtí, s chudobou a s kolapsem planety?

Když člověk ukradne v nouzovém stavu pár rohlíků, zavřou ho do vězení. Když ukradne několik miliard dolarů pomocí daňových úniků, zemře novinářka, která na to upozorní. Společnost žije ve světě, jehož blahobyt je vykoupený staletími okrádáním a násilím páchaným na druhých, ale krádež pečiva je stále považována za závažné ohrožení společenského řádu.

A co na to Robin Hood, ochránce slabých a první vymahač progresivního zdanění v historii?
„My nekrademe, jen si půjčujeme od těch, kteří sami mají dost.“