Kůže a nebe
Strhující dialog, odehrávající se kdesi na jednom z novodobých bojišť, se neobejde bez alkoholu a smrti. Je veden silou vzpomínek i silou lásky, kterým bere palčivost jen úlevný smích. Jsou-li naše pozemské schrány vězením naší skutečné existence, je možné z takového vězení utéci, začít nový vysněný život a přitom všem ještě předat zprávu o nás samotných? A kdo tluče na mříže vězení hlasitěji? Ten kdo bojuje a s dlaněmi od krve si bere co chce nebo ten, o jehož životu rozhodlo jen nesprávné místo narození? Setkání dvou různých lidských osudů napoví, že možností takových útěků je překvapivě mnoho. Pokud spolu totiž dva lidé mluví, vždy hrozí nebezpečí, že si porozumí víc, než by si kdy pomysleli.
Hra proti sobě staví životní cynismus a idealismus. Cynismus se tak často stává jakousi maskou kryjící idealistické představy. Lidskost a dialog překlenují propast životní zkušenosti a sbližují lidi, dějinnými okolnostmi postavené na opačné konce názorového spektra. Setkání žoldáka se zlodějkou okrádající padlé napovídá, že možností takových sblížení je překvapivě mnoho.