Orchestr Státní opery
Sbor Státní opery (basy)
Kühnův dětský sbor
Premiéry 3. a 5. října 2019
Americký bestseller o vášnivém sexuálním vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě, nenucené, drzé a sexuchtivé Američance 40. či 50. let, vzbudil po vydání bouřlivé kontroverzní ohlasy.
Svému autorovi Vladimiru Nabokovovi (1899–1977), rusko-americkému romanopisci a básníkovi, přinesl po počáteční vlně odporu celosvětový věhlas. Téměř čtyřicet let po vydání Nabokovova nejslavnějšího románu vznikla jeho operní verze z pera ruského skladatele Rodiona Ščedrina (*1932). Bylo to jeho páté jevištní dílo inspirované ruskou klasickou literaturou – po opeře Mrtvé duše (1976, podle Gogola) a baletech Anna Karenina (1972, podle Tolstého), Racek (1979) a Dáma s psíčkem (1985, obojí podle Čechova).
Operu Lolita na své vlastní libreto složil z podnětu Mstislava Rostropoviče, který dirigoval její světovou premiéru (ve švédském překladu libreta) 14. 12. 1994 ve Stockholmu. Mnohovrstevný příběh, v němž se prolínají témata smyslnosti, lásky a hříchu, bude uveden v české premiéře. Ščedrinova hudba vychází z mnoha podnětů, nejsilnější z nich je tradice zpěvu ruské ortodoxní církve, jejíž ohlasy nalezneme i v této opeře. Zatímco operní Ščedrin vstupuje na české jeviště teprve podruhé (20. 12. 1978 se v Brně uskutečnila československá premiéra opery Mrtvé duše), jeho balety v čele s Carmen jsou u nás dobře známé. Citát z Carmen s jistou sebeironií zakomponoval i do Lolity. Většinu baletů složil pro svou manželku, slavnou primabalerínu Maju Pliseckou, která v Praze několikrát vystupovala.
První českou inscenaci Ščedrinovy Lolity vytvoří se svým týmem publiku Opery Národního divadla a Státní opery již dobře známá slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová, která dokáže dát operním dílům 20. století osobitý výklad a sugestivní i provokativní vizuální přitažlivost.
Sbor Státní opery (basy)
Kühnův dětský sbor
Premiéry 3. a 5. října 2019
Americký bestseller o vášnivém sexuálním vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě, nenucené, drzé a sexuchtivé Američance 40. či 50. let, vzbudil po vydání bouřlivé kontroverzní ohlasy.
Svému autorovi Vladimiru Nabokovovi (1899–1977), rusko-americkému romanopisci a básníkovi, přinesl po počáteční vlně odporu celosvětový věhlas. Téměř čtyřicet let po vydání Nabokovova nejslavnějšího románu vznikla jeho operní verze z pera ruského skladatele Rodiona Ščedrina (*1932). Bylo to jeho páté jevištní dílo inspirované ruskou klasickou literaturou – po opeře Mrtvé duše (1976, podle Gogola) a baletech Anna Karenina (1972, podle Tolstého), Racek (1979) a Dáma s psíčkem (1985, obojí podle Čechova).
Operu Lolita na své vlastní libreto složil z podnětu Mstislava Rostropoviče, který dirigoval její světovou premiéru (ve švédském překladu libreta) 14. 12. 1994 ve Stockholmu. Mnohovrstevný příběh, v němž se prolínají témata smyslnosti, lásky a hříchu, bude uveden v české premiéře. Ščedrinova hudba vychází z mnoha podnětů, nejsilnější z nich je tradice zpěvu ruské ortodoxní církve, jejíž ohlasy nalezneme i v této opeře. Zatímco operní Ščedrin vstupuje na české jeviště teprve podruhé (20. 12. 1978 se v Brně uskutečnila československá premiéra opery Mrtvé duše), jeho balety v čele s Carmen jsou u nás dobře známé. Citát z Carmen s jistou sebeironií zakomponoval i do Lolity. Většinu baletů složil pro svou manželku, slavnou primabalerínu Maju Pliseckou, která v Praze několikrát vystupovala.
První českou inscenaci Ščedrinovy Lolity vytvoří se svým týmem publiku Opery Národního divadla a Státní opery již dobře známá slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová, která dokáže dát operním dílům 20. století osobitý výklad a sugestivní i provokativní vizuální přitažlivost.