Macocha

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?