Jiří Austerlitz a skupina Boca loca lab se ve své tvorbě zaměřují na voicebandové stylizace textů a na scénické kompozice na hranici divadla a hudby. Tentokrát poprvé zpracovali klasickou předlohu. Jejich cílem je zbavit Máchu sentimentálního pozlátka a vystihnout to, co je v jeho básni vášnivé, kruté a palčivé. Je to báseň o lásce, jak ví každý. Ve skutečnosti je především o hrůze z nicoty a hledání smyslu života. Čtvero herců virtuozním způsobem přechází od voicebandových sborů k niterným solovým výpovědím. Hudebník Michal Cáb přímo na scéně odpovídá pomocí nástrojů, hlučítek, ťukátek, vábniček a modulárního syntetizátoru.