Manon Lescaut

Život po boku bohatého Geronta by půvabné Manon nabídl přepych, ale žádnou vášeň. Spoustu vášně nachází Manon ve vztahu s chudým rytířem des Grieux. Musí se rozhodnout. Nedokáže to, a to se jí stane osudným…

Opera ­Manon Lescaut z roku 1893 byla prvním velkým úspěchem Giacoma Pucciniho. Hudba je plná nádherných melodií a syrových emocí od vášnivého duetu des Grieuxe a Manon v 2. dějství až po zdrcující opuštěnost závěrečné Manoniny árie „Sola, perduta, abbandonata“.

Literární Manon, v Čechách známá především ze slavného zpracování Vítězslavem Nezvalem, pochází z francouzského milostného románu Abbého Prévosta Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut, který knižně vyšel v roce 1731 v Paříži. Román Pucciniho hluboce zaujal, nicméně nakladatel Ricordi se tehdy ještě téměř neznámého skladatele snažil od zhudebnění odvrátit vzhledem k možné konkurenci s Massenetovou velmi úspěšnou Manon. Puccini se však nenechal odradit a prohlásil, že „žena jako Manon může mít více než jednoho milence“.

Navzdory problematickému vývoji (na projektu se podílelo pět libretistů) se premiéra Manon Lescaut v Turíně 1. 2. 1893 stala naprostým hitem u publika i kritiky. V Čechách byla poprvé uvedena v Národním divadle 24. 4. 1894. V budově Státní opery byla inscenována poprvé 1. 11. 1923 za řízení tehdejšího šéfa opery Nového německého divadla Alexandra Zemlinského.

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery
Balet Opery Národního divadla

Manon Lescaut: Ghiulnara Raileanu / Petra Alvarez Šimková

Lescaut: Lukáš Bařák / Csaba Kotlár 

Renato des Grieux: Peter Berger / Milen Božkov

Geronte di Ravoir: Jiří Sulženko / František Zahradníček

Edmondo: Martin Šrejma / Daniel Matoušek

a další...

Dirigent: Andrij Jurkevyč / Piotr Staniszewski
Režie: Sláva Daubnerová
Scéna: Alexandre Corazzola
Kostýmy: Tereza Kopecká
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie / Pohybová spolupráce: Jan Adam
Sbormistr: Adolf Melichar
Dramaturgie: Jitka Slavíková