Některé příběhy jsou zdánlivě nedotknutelné. Nesou velké napětí. Mají skryté plochy a tajné chodby. Lze jen tančit kolem vchodu do jeskyně a nahlížet dovnitř. Život Fredyho Hirsche k takovým příběhům patří. Je zahalený několikerou nedotknutelností – je to příběh trenéra a učitele dětí v nelidských podmínkách, žida v koncentračním táboře, příběh homosexuála v totalitě.
Důraz na tělesnou zdatnost, pohyb a hygienu. Na kázeň a pravidelnost. Jak si může člověk v totalitním vězení uchovat sebeúctu? Tím, že s dětmi nacvičuje divadelní představení? Že v nich i v sobě buduje vědomí nedotknutelnosti, možnosti hry a proměny?
Na konci života byl Fredy postaven před výzvu k celotáborové vzpouře. „Přesvědčoval jsem ho, že je nezbytné mít nějakého vůdce a že on byl za něj vybrán. Na to mi řekl, že chápe situaci, že však kvůli dětem se nemůže rozhodnout. Podle popisu si Fredy Hirsch vyžádal hodinu na rozmyšlenou.“ Pohybuje se divadlem „hodiny na rozmyšlenou“, podle vzpomínek pamětníků, filozofických map, pohádek pro děti a pohybů těl při setkání s jinými těly.