Masopust: Nevěsta

Martin Františák patří k nejvýznamnějším současným dramatickým autorům. V jeho rukopisu se propojuje silný dramatický talent s básnickou obrazivostí, podobně jako tomu bylo u Josefa Topola. Zároveň míří k palčivým tématům současnosti. Ve hře Nevěsta se pohybuje na hranici skutečnosti a snu. Nechává minulost dvou žen – matky s dcerou, přivandrovalkyň do valašské vesnice – prostupovat do současnosti, kdy Starosta spolu s ostatními muži vyklízí jejich dům, aby zde zřídili myslivnu. Tření a pnutí těchto dvou světů provokuje a obnažuje skutečné vztahy, jaké mezi „nevěstami“ a zdejšími muži panovaly.

Zvláštní směs vzájemného zneužívání a ponížení, výměnný obchod nutný k přežití, ztráta jakékoli důstojnosti a cti. Nic z toho nezmizelo. Staré zahnívající skutečnosti umí infikovat současnost nebezpečným způsobem. Celé drama, inspirované deníky nalezenými Martinem Františákem na staré půdě, je psáno ve valašském nářečí, které propůjčuje replikám šťavnatý rytmus. Přes psychologickou hloubku si text zachovává pružnost a ráz grotesky s nedomrlými myslivci a bělením rozpadajícího se domku nevěst na bílo – prosvítání starších vrstev ovšem nic nezabrání.

Deníky zachycují složitou životní situaci a nejednoznačná východiska s divokou imaginací, jako by se jejich pisatelka pohybovala na rozhraní života a smrti, snu a skutečnosti. Františákovým dramatickým vkladem je především zobrazení obecného pokrytectví, stále znovu potvrzovaného, a předávaného z generace na generaci.