Hra jednoho z nejslavnějších českých režisérů současnosti Jana Antonína Pitínského Matka má podtitul sociální drama; ovšem už toto samotné označení je jistou nadsázkou, protože už z povahy textu a uměle vytvořeného jazyka, v němž je hra napsána, jde spíše o černou komedii, grotesku, která těží z absurdity vznikajících situací. Zároveň je ale sondou do zvrácenosti myšlení lidí, jejichž posedlostí je vlastní důležitost, moc a ovládání druhých.
Ústřední postavou je Dobruška, matka rodiny, která ovládá svou rodinu (otce, dědečka, syna Antonína i služku Bětuši) „pro její vlastní blaho“ v rámci dlouholetých tradic a zavedených pořádků. Jedním ze zakořeněných zvyků je každodenní společná večeře, na niž v začátku hry všichni čekají. Tedy čekají na syna Antonína, který ne a ne přijít. Nakonec začnou večeřet bez něho a toto první prolomení řádů spustí řetěz absurdních situací a drastických událostí. Zároveň se do děje prolíná ještě veřejná rovina; rodinný příběh se odehrává na pozadí tušeného, blíže nespecifikovaného společenského převratu, po němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“. Ten je ovšem jen dalším prostředkem na vykreslení děsivosti lidských charakterů.
Ústřední postavou je Dobruška, matka rodiny, která ovládá svou rodinu (otce, dědečka, syna Antonína i služku Bětuši) „pro její vlastní blaho“ v rámci dlouholetých tradic a zavedených pořádků. Jedním ze zakořeněných zvyků je každodenní společná večeře, na niž v začátku hry všichni čekají. Tedy čekají na syna Antonína, který ne a ne přijít. Nakonec začnou večeřet bez něho a toto první prolomení řádů spustí řetěz absurdních situací a drastických událostí. Zároveň se do děje prolíná ještě veřejná rovina; rodinný příběh se odehrává na pozadí tušeného, blíže nespecifikovaného společenského převratu, po němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“. Ten je ovšem jen dalším prostředkem na vykreslení děsivosti lidských charakterů.
Premiéra ve Studiové scéně 16. listopadu 2020