Médea

Médea – temná postava řecké mytologie, kouzelnice, vražednice, ale snad především žena schopná z lásky k muži konat děsivé zločiny a z nenávisti k němu ještě děsivější…Premiéry 23. a 25. ledna 2025Sbor Národního divadla, Orchestr Národního divadlaMédea přitahovala pozornost mnoha starověkých i novověkých autorů – od Eurípida přes Senecu, Corneilla, Grillparzera, Jeana Anouilha, Piera Paola Pasoliniho, Heinera Müllera až po současné tvůrce. I v oblasti opery najdeme mnoho děl s tímto krajně dramatickým, tragickým a přes (či právě pro) svou krutost velmi lidským námětem. Médea svému milovanému Jásonovi obětovala vše a mnohokrát mu zachránila život – za to od něj chce jediné: trvalou lásku. Jáson však ještě více než po Médee touží po moci a vybere si jinou ženu, která mu má cestu k moci konečně otevřít. Zrazená Médea v touze po pomstě neváhá sáhnout na to, co jinak bývá pro všechny matky to nejposvátnější – život vlastních dětí… Závěrečnou a nejtragičtější část dlouhého Médeina příběhu zhudebnil také Luigi Cherubini, italský skladatel působící valnou část svého života především v Paříži.

Přestože byla jeho Médea napsána na francouzský text v roce 1797 pro Paříž, v její hudbě snadno poznáme nezaměnitelně italskou inspiraci, a Cherubiniho opera je tak vlastně přímou předchůdkyní pozdějších děl Rossiniho, Donizettiho a Belliniho. Původně byla zkomponována s mluvenými dialogy, které však byly po autorově smrti nahrazeny zpívanými recitativy, a opera tím získala ještě italštější a místy již také zřetelně romantický tón.

Italská verze Médey, kterou uvedeme ve Stavovském divadle, ovšem pochází teprve z počátku 20. století a na světových jevištích ji nejvíce proslavila v 50. a 60. letech božská Maria Callas, pro niž se Médea stala jednou z ikonických rolí.Režie - Roland SchwabScéna - Paul ZollerKostýmy - Sabine BlickenstorferDramaturgie - Ondřej Hučín