Moc bezmocných

Site-specific představení vycházející z dobových textových a audiovizuálních materiálů. Inscenace se neodehrává v divadelních budovách, nýbrž ve veřejném prostoru města. Vzniká tak vždy nová, původní verze, která pracuje s charakterem veřejného prostoru daného místa.

Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, na jejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel. Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“. A je skutečně propuštěn. Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.