Moc bezmocných

Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, najejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Přes všechny snahy udržet svoje tělo i duši v kondici (z diáře vyplývá, že Havel hodně cvičí, učí se anglicky a čte) v něm vazba stále více vyvolává paniku a úzkost. Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel. Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“.

Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení disidentství a krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Zároveň byl skutečně rychle z vazby propuštěn. Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.