Molyneuxova otázka

Molyneuxova otázka se zabývá tématem snů nevidomých. Vztahují se k vizuálně založeným myšlenkám? Jak zní? A jak se vytvářejí narativní struktury ve snech lidí, kteří nikdy neviděli a jejichž podvědomí se nevyjadřuje obrazy? Název inscenace vychází z filozofické otázky britského přírodního filozofa Williama Molyneux z roku 1688, která tematizuje fungování lidského poznávání skrze slepotu: pokud by člověk, který se narodil slepý, opět viděl díky operaci, byl by s to rozpoznat kostku a kouli podle vzhledu? Nebo by se jich musel dotknout? Vychozím bodem projektu je série rozhovorů, které Katharina Schmitt udělala v roce 2016 v Praze a ve Vídni s lidmi, kteři se narodili nevidomí. Na základě těchto rozhovorů vznikl dramatický text Kathariny Schmitt a hudební skladba Michala Rataje, jejíž výchozím materiálem jsou tyto rozhovory a jejich zvukové nahrávky. Děj textu se odehrává v darkroomu jakéhosi klubu, v prostoru, v němž je haptické vnímání důležitější než vizualita. Nevidomá žena vede dialog s vidícím mužem.

V roce 2017 vznikly v koprodukci rakouského ORF a Českého rozhlasu Vltava, německojazyčná a českojazyčná rozhlasová verze v režii Kathariny Schmitt. Jako další krok projektu se bude realizovat Molyneuxová otázka jako performativní instalace v listopadu 2018 berlínské galerii EIGEN+ART Lab a v prosinci 2018 jako inscenace ve Studiu Hrdinů. Molyneuxova otázka bude konfrontovat vizuálnost a haptičnost s performance, která divákům v naprosto ztemnělém prostoru vizualitu zpočátku zapře. Zaměření na haptiku, zvukové a prostorové napětí umožňuje, aby přednost vizuality byla podkopána a zpochybněna. Kolik vidíme, když vidíme? Kolik, když nic nevidíme?

Poznámka: Inscenace má dvě části. První, třicetiminutová, se odehrává v naprosté tmě a není možné během ní odejít. Prosíme proto diváky, aby před vstupem do divadla vypnuli své mobilní telefony, chytré hodinky a další zařízení vydávající světlo. Během představení se nesmí používat žádné světelné zdroje, fotografovat ani pořizovat audiovizuální záznamy.