zrušeno
Málokterá samota je tak konkrétní a bezvýchodná, jako samota, kterou potkávají staří lidé. Jak myslet na stáří a nebát se? Navíc ať se snažíme, jak se snažíme, stáří zůstává stále odsouvaným tématem. Jan Burian se nebojí a ruší tuto bariéru strachů, portrétuje křehký svět stárnoucího člověka a jeho děs z potenciální nemohoucnosti.
Stáří přichází nenápadně a nehlučně, ale ne nutně moudře a důstojně jak bychom si všichni přáli. Režisérka Jaroslava Šiktancová s performerkou a choreografkou Eliškou Vavříkovou se rozhodly skrze těla mladých interpretů reflektovat s humorným, někdy až krutým nadhledem to, o čem vyprávějí písně Jana Buriana. Aranží jeho zhruba dvanácti písní se ujali stálí spolupracovníci divadla BodyVoiceBand, členové Bizarrebandu Dušan Navařík a Zdeněk Dočekal.