Nápoj lásky

Komedie Nápoj lásky o zázračném elixíru, který vůbec zázračný není, a přesto splní svůj úkol, baví diváky na celém světě už víc než 190 let. Svou čtyřicátou operu složil Gaetano Donizetti během pouhých čtrnácti dnů. Její úspěšná premiéra se odehrála roku 1832 v milánském Teatro alla Canobbiana.

Opera je v podstatě mastičkářskou historií, do níž je vložena milostná zápletka, a čerpá bohatě z tradice italského lidového zpěvu. Z prostého příběhu naivního venkovana Nemorina, který se zamiluje do bohaté statkářky Adiny a usiluje o její přízeň prostřednictvím kouzelného nápoje, jenž však není nic jiného než červené víno, vytvořil Donizetti jednu z nejjiskrnějších operních komedií. Hýří skvělými gagy i něžnými melodiemi a je obdivuhodné, jak skladatel dokáže v několika taktech nastínit situaci i vystihnout lidské charaktery: mazaného podvodníka Dulcamaru, který má ve svém sortimentu nejen lék pro omlazení, ale i zázračný lektvar lásky, chvástavého seržanta Belcora, sebevědomou krásnou Adinu i nesmělého Nemorina.

Mimochodem, v roli Nemorina přivítala Praha v Novém německém divadle (dnes Státní opera) v květnu 1904 nejslavnějšího tenoristu všech dob, Enrica Carusa.

Novou inscenaci nastuduje ve Státní opeře německá režisérka Julia Burbach, nominovaná na titul „Best Newcomer“ v prestižní anketě International Opera Awards 2019.

Sbor Státní opery

Orchestr Státní opery

Dirigent: Andrij Jurkevyč


Režie: Julia Burbach

Scéna: Herbert Murauer

Kostýmy: Julia Berndt

Choreografie: Cameron McMillan

Světelný design: Reinhard Traub