O hezkých věcech, které zažíváme

_Dobrotou člověk nikdy ničeho nepokazí, kdežto sebemenší zrnko smutku, puštěné v čistou studánku srdce, všecku vodu zasmuší - a nač?_Autorská inscenace _O hezkých věcech, které zažíváme_ navazuje na ohledávání hranic divadla, které Jan Frič započal v inscenaci _Andělé mezi námi_. Divadlo je pro herce společnosti Masopust především místo setkávání. Setkávání a sdílení. Bez masek a šmínků, jen tak prostě být s těmi, které máme rádi. Při vší citové vyprahlosti a odcizení dnešního světa je tu ještě ostrůvek blízkosti a něhy, kde člověk může beze strachu odložit své starosti a ponořit se do nejvyšší dobroty, kterou je vzájemnost a dobré slovo, šeptané od srdce.