„Miluju Tě. Miluju Tě. Miluju Tě… Už jsem Ti vlastně řekl, že Tě miluju?“
O vrstvách paměti a o různých podobách Pavla Juráčka. O tom, co se vztahem dvou lidí udělá život v malé garsonce v exilu a o mnoha úrovních samoty. O všech nepřítomných, se kterými dennodenně žijeme. O plamenných očích černého myslivce. O čisté a očistné lásce. O péči a pomoci. O Daně.
„Někdy se ptám, jestli mi neubližoval, aby mě chránil. Jestli nechtěl, abych včas utekla, abych vedle něho nepřišla o rozum. A navíc mne poslední dobou zmáhá pocit, že jsme si byli podobnější, než jsem si ochotna připustit.“ — Daňa Horáková