Oči v sloup
Autorská hra Oči v sloup volně navazuje na dřívější inscenaci téhož týmu Skončí to ústa (2016) a Adámkovu rozhlasovou Hru na uši (2018). Podstatou trilogie je hra s vnímáním, jak naznačují orgány jednotlivých smyslů, obsažené v názvech. Titul Oči v sloup napovídá, že tentokrát je ve středu pozornosti zrak, pohled, tvář lidí pozorujících i pozorovaných.
Jiří Adámek a výtvarnice Zuzana Sceranková navazují na kontext Studia Hrdinů důrazem na silnou minimalistickou výtvarnou stránku, ve které hravě odkazují na práce Jána Mančušky, Diega Velázqueze nebo třeba i Jiřího Valocha. Specifická architektura Studia Hrdinů je pro ně hřištěm, na kterém rozehrávají hru s pozorností diváků, vnímáním i tradičním divadelním uspořádáním. Princip znejištění vede ke zbystření pozornosti a netradičním významům. Stovky slov kvůli jediné větě, desítky gest pro jediné ach. Herní principy se střídají a proměňují tak, aby divák pokud možno nezapomínal sám na sebe a svoje prožívání.