Dějiny vzpomínají vždy jen na monstra. Monstra mají pozornost. Monstra mají moc. Monstra mají ženy. Monstra děsí. Monstra vzbuzují soucit.
Politické divadlo o zatracovaném prezidentovi.
Chodbami rozlehlého sídla se majestátně sune stín kdysi mocného prezidenta, ale také se tu plouží mohutný, ovšem poněkud apatický stín jeho manželky, stínohru připomínající rej nočních můr pak tvoří všudypřítomní poradci skřečkující z jedné komnaty do druhé, tenkou ohebnou linii, téměř nepostřehnutelnou, pak tvoří silueta tiskového mluvčího, a to vše pozoruje pár očí ukrytý v temnotě vzdáleného kouta – jsou to oči osudu nebo prezidentovy zavržené dcery?