Petrohradské povídky: Nos

„To se mi snad jenom zdá!“, říká si úředník Kovaljov, když se jednoho rána probudí bez své pýchy, bez svého nosu. „Co teď znamenám, co teď jsem a kdo mi to vůbec udělal?“ Ptá se sebe i lidí kolem, ale ty snad zajímá jen pití kávy, úhledně upravený vous a novinka jménem elektromagnetismus.

Gogolovy Petrohradské povídky inspirují tvůrce už od dob svého vzniku. Ruská próza 19. století byla silně ovlivněna povídkami jako Plášť, Revizor, Hráči a dalšími světově významnými knihami tohoto známého dramatika. Šostakovič adaptoval povídku Nos na jednu z nejodvážnějších oper 1. poloviny 20. století. Režiséři celého světa vyhledávají Gogolovy texty pravidelně až do dnes.