Piková dáma

Pá 24. dubna 2020 19:00
Národní divadlo, Národní 2, Praha
Opera
zrušeno
Premiéry 26. a 29. března 2020

Sbor a Orchestr Národního divadla

Je rozum spolehlivým strážcem našich životů nebo jen jejich naivním svědkem, jehož hlas je sotva slyšet? Toužíme skutečně po tom, o čem říkáme, že po tom toužíme? Jsme svobodní anebo prokletí? To jsou nadčasová témata jedné z největších ruských oper – Čajkovského Pikové dámy, romantického thrilleru o třech kartách přinášejících štěstí, hororu, psychologického dramatu i tragikomedie, ale také v nejlepším slova smyslu velké operní show o životě „nerozumného člověka“ ve „století rozumu“. Právě do racionalistického 18. století umístil Čajkovskij děj proslulé stejnojmenné Puškinovy novely, kterou v mnoha rysech výrazně pozměnil. Hlavním hrdinou již není podvodník Hermann cynicky předstírající lásku, aby získal bohatství, nýbrž vnitřně rozháraný, tak trochu podivínský a snad i směšný mladík, který si splete osudovou vášeň k ženě s vášní ke hře a penězům. Na rozdíl od Puškina chystá Čajkovskij svému hrdinovi i jeho domnělé lásce Líze velmi tragický konec. A Puškinův ironický úsměšek nahrazuje soucitem, pláčem a modlitbou.
Čajkovskij totiž sám dobře věděl, jaké to je dělat fatálně chybná životní rozhodnutí, zápasit s hlasy svého nitra a před spořádanou, šťastnou a „normální“ společností svá skutečná přání potlačovat.
Snad právě proto také pojmenoval svého hrdinu nikoli německým příjmením Hermann (česky obvykle Heřman) jako Puškin, nýbrž křestním jménem German, které se sice v ruštině téměř stejně píše, ale má zcela jiný význam: germanus, tedy blízký člověk, bratr... Opera Piková dáma je obdařena vrcholnou Čajkovského hudbou plnou jímavosti, napětí, barevnosti, prudkých kontrastů, tragicky ztišených propadů i velkých zvukových vrcholů. Je přímou předzvěstí Čajkovského mistrovské hudební závěti – jeho poslední, šesté a záhadné symfonie zvané „Patetická“, přesněji a výmluvněji však „Vášnivá“... Piková dáma se odehrává v Petrohradě a tam také měla roku 1890 svou světovou premiéru. Tamtéž zazněla o tři roky později poprvé i „Vášnivá“ symfonie a právě tam také krátce nato za dodnes nejasných okolností její autor, Germanův „blízký člověk“ zemřel...