Světlo a tma. Zvuk a ticho.
Minimalistickými a poetickými prostředky nového cirkusu pracuje soubor s pohyblivými obrazy, které pokládají velké otázky. Tající ledovce balancují mezi těly na provaze. Vlny plastu se zjevují jako moře na podlaze. Myšlenky cestují k tajícím polárním ledovcům a dopadům na přírodu, lidi a oceány. Závažnost tématu podtrhuje velkolepá živá hudba.
Nad vzdouvajícím se plastem se vznáší člověk a jemně se dotýká vln plastu pod sebou. Visí za vlasy, pomalu pluje, stoupá, plast jej následuje a zdá se, že toho dole utopí. Fyzickým jazykem se vypráví příběh nebo útržky mnoha příběhů. Nejsou tu otázky ani odpovědi, jen otevírání osobních vizí, myšlenek a rozjímání. Žijeme v době, kdy kolem sebe sledujeme proměnu přírody. Postaráme se o ni? Nezapomeneme se postarat o sebe navzájem?
Norsko-švédský soubor cirkusového umění a hudby Ent pracuje s kontrastem mezi klidem a bouří, chladem a teplem, temnem a světlem. Jak soubor prožije část cirkusového vystoupení na laně ve tmě? Jak to zapůsobí na něj a jak na publikum? Jako tvůrci a umělci Ent v tvůrčím procesu zkoumají, co nás zajímá, motivuje a žene vpřed. Stejné otázky jsou základem úvah, které předkládají publiku. Hudba, která je stejně důležitou součástí projektu jako těla cirkusových umělkyň, je moderní směsí syntezátorů, houslí a hlasu. Je silně inspirována a formována starými skandinávskými hudebními tradicemi.