Po inscenacích o smrti (Požitkáři) a o divadle a hercích (Hamleti) vytvořil autorským tým Mikulášek – Víceníková inscenaci o lásce a jejích různých podobách. Nahlížíme do soukromí několika postav, které se vášnivě potkávají či míjejí, marně hledají štěstí ve vztahu nebo v samotě, a tak pořád dokola. Pravděpodobné situace a uvěřitelné příběhy doplňují fantazijní výjevy a komentáře, humorné scény zase hororové výjevy. Drobné příběhy tohoto několikapatrového domu se volně proplétají, sousedé se střídají a stěny jsou svědky domácích dramat.
Mikuláškův jazyk je zkratkovitý, do několikaminutových scén zhušťuje obsáhlé příběhy, které tušíme v pozadí – jeptiška potetovaná mužskými jmény. Motivace postav, konkrétní pohnutky jsou nám vesměs zatajeny a přihlížíme „jen“ střetům postav ztracených v sobě a nenalézajících útěchu ani ve svém okolí. Místo melancholie a smutku však vítězí nadsázka, groteska a ironie. Dvoupodlažní řešení scény rytmizuje sled obrazů a vytváří vzájemné paralely a komentáře. Pastelové barvy, které scéně i kostýmům dominují, retrostyl i drobné detaily vybočující z reality (elegantní zjev postavy doplněný o vlasy rozcuchané větrem) posouvají drobné příběhy mimo konkrétní čas a prostor.