Naše osobní životy i velké civilizace vděčí za svůj růst prolnutí vlastního a cizího, oscilování mezi rolí hostů a hostitelů, proměně obav z cizoty v touhu po neznámu. Jak pevné jsou naše kořeny v globálně propojeném světě? Co pro nás znamená domov? S kým soucítíme?
V autorské inscenaci Anny Klimešové se jako při večeři o mnoha chodech vystřídají prožitky českých emigrantů s příběhy novodobých nomádů, jejichž kořeny se rozpínají přes několik kontinentů i řečí. Na cestu z blízka i z dáli si s sebou vzali výrazy, které v jiném jazyce nemají obdoby, obrazy míst probouzejících vzpomínky na dětství, ukolébavky, které zpívají děti rodičům, chutě připomínající milované osoby — a otázky. Otázky po hranicích empatie, rozmanitosti vlastní identity či po možnostech dialogu například mezi řeckou a českou, vietnamskou a kurdskou kulturní zkušeností.