Příliš hlučná samota

Jedno z vrcholných Hrabalových děl. Balič papíru Hanťa 35 let ve svém sklepě balí starý papír a knihy: „v zemi, která patnáct generací umí číst a psát, v bývalém království, kde bylo a je zvykem a posedlostí trpělivě si lisovat do hlavy myšlenky a obrazy, které přinášejí nepopsatelnou radost a ještě větší žal, mezi lidmi, kteří za balík slisovaných myšlenek jsou schopni položit i život.“ Ubíjený, nikdy však nepokořený Hanťa (Hrabal) říká dále: „Já si mohu dovolit ten luxus být opuštěn, i když já opuštěný nikdy nejsem, já jsem pouze sám, abych mohl žít v myšlenkami zalidněné samotě, protože já jsem tak trochu furiant nekonečna a věčnosti a Nekonečno a Věčnost mají asi zálibu v takových lidech jako jsem já.“

Po Rozvzpomínání a Tanečních hodinách třetí hrabalovská inscenace režiséra Ivo Krobota s jeho stálým týmem, v hlavní roli s Janem Kolaříkem.